Nejvážnějším nebezpečím při koupání není onemocnění způsobené sníženou jakosti vody, ale úrazy a utonutí. Nejvážnějšími úrazy jsou poranění páteře, např. v roce 1995 bylo zaznamenáno 38 případů, v roce 1997 30 případů.

Utonutí

Při utonutí dojde k nadechnutí většího množství vody do plic a uzavření dýchacích cest. Při utopení nastává smrt nedostatkem kyslíku v těle někdy už po 2 – 3 minutách.

Jedním z hlavních příčin utopení je konzumace alkoholu, nedodržování zásad bezpečnosti a podcenění nebezpečí. Zvýšené procento alkoholu v krvi nám obvykle snižuje bystrost a může se stát, že sami rozumně neodhadneme, co zvládneme a co ne. Rizikové je i to, že opilý člověk velmi rychle ve vodě prochladne a můžou mu velice brzy dojít síly. Dále je důležité nepodceňovat dodržování zásad bezpečnosti – na člunu mít na sobě záchrannou vestu, nepřetěžovat člun apod. A poslední příčinou utonutí je již zmíněné podcenění nebezpečí. U plavců je to např. špatné odhadnutí fyzických sil, dokazování druhým o vašich velmi dobrých plaveckých schopnostech atd. Toto podcenění nebezpečí se však i týká používaní plavidel a dodržování již zmíněných zásad bezpečnosti.

Do vody nechoďte těsně po jídle – to znamená s plným žaludkem. Po konzumaci většího množství jídla počkejte minimálně jednu hodinu. Nepijte alkohol.

Neplavte a neskákejte do vody tam, kde to neznáte a nemůžete vidět, co je pod hladinou. Mohli by jste se zranit, mít trvalé následky nebo zabít o pahýl stromu či výčnělek skály.

Špatná pomoc, žádná pomoc. Zachraňovat tonoucího bez uvážení není vždy správné řešení, mohlo by se totiž stát, že se utopí i sám zachránce. To však neznamená, že bychom měli při pohledu na topícího se člověka jenom stát a volat o pomoc. Je dobré vědět, jak můžeme bez ohrožení vlastního života tonoucímu pomoc.

Člověk by se měl porozhlédnout, zda se nedá tonoucímu něco podat nebo hodit ze břehu, aby se zachytil. Osobní zásah je vždy ta poslední možnost, protože je pro zachraňujícího a pro Vás samotné velmi nebezpečný.

Když budete pro někoho skákat do hluboké vody, sundejte si nejdříve oblečení a boty. Je také velmi nebezpečné skákat pro někoho z velké výšky či místa, kde to neznáte nebo nevíte, co je pod vodou. Můžete se při dopadu zranit o hladinu nebo o něco pod hladinou, co jste neviděli.

Po vyčištění úst (v případě potřeby mu vytáhněte zapadlý jazyk) okamžitě přikročte k umělému dýchání a zajistěte činnost srdce. Když se vám povede člověka přivést k vědomí, vykašle vodu sám.

Mezi nejčastější úrazy z koupání patří poškození páteře s různým stupněm ochrnutí dolních částí těla a obou končetin. Dále si člověk svou neopatrností může způsobit otřes mozku nebo při velkém nárazu i ztrátu paměti. Tyto druhy zranění jsou způsobeny nebezpečným skákáním do vody – a to jak z velkých výšek, tak i skákáním do vody, kde nevíme, jak vypadá dno daného místa (zda tam není nějaký skalní výčnělek či nedostatečné množství vody). Dříve nežli se člověk rozhodne skočit do vody, měl by zhodnotit riziko, které mu může hrozit. Nejlépe je zjistit, jaké jsou podmínky pro koupání.

Kromě již zmíněných zranění jsou to také nechtěné pády, uklouznutí či zakopnutí, které mohou vést ke zlomeninám, vyvrtnutým kotníkům, naraženinám, apod. Dále se můžeme pořezat o sklo, konzervu nebo jakýkoli ostrý předmět, který tam nějaký nedbalý jedinec zahodil. Nejlepší prevence před pořezáním nebo poškrábáním se o konzervu je nosit do vody (tam kde není vidět dno a člověk danou oblast nezná) pevnou obuv, která zabrání bolestivým řezným ranám. A také dodržovat pořádek – to znamená všechny odpadky vyhazovat do košů.

Při koupáni nás samozřejmě může poštípat okolní hmyz. Co dělat v takovém případě? Po bodnutí včelou, vosou nebo sršněm nejdříve odstraňte žihadlo. Prsty vymáčkněte jed z rány. Místo vpichu potřete jódovou tinkturou nebo zředěným čpavkem či navlhčeným mýdlem. Na otoky přikládejte obklady z octanu hlinitého.

Ve vodě v nádrži nebo řece, kam se chodíme v létě koupat, žije celá řada organismů: ryby, perloočky a mnoho dalších většinou pouhým okem neviditelných nebo jen obtížně viditelných organismů (např. řasy, sinice, bakterie). Pro většinu těchto organismů představuje voda domov - jinde ani žít nemohou. Zlomek přítomných organismů však pochází odjinud - z odpadních vod, z výkalů zvířat, které byly do vody spláchnuty při dešti, z polí hnojených chlévskou mrvou nebo třeba i z těl lidí, kteří se přišli do vody koupat. Těmto organismům se ve vodě příliš dobře nedaří, zpravidla se zde nemnoží a většinou rychle hynou. Jejich přirozeným prostředím jsou těla zvířat a lidí. Většina z nich je pro člověka naprosto neškodných. Mohou se však mezi nimi vyskytnout i takové organismy, které – pokud se dostanou do lidského těla – mohou způsobit různě závažná onemocnění.

Nejčastějším onemocněním jsou střevní a žaludeční potíže. Dalšími projevy spojené s koupací vodou mohou být různá horečnatá onemocnění a zánětlivá onemocnění uší a očí. Onemocnění z vody způsobují viry, bakterie či prvoci. Tyto patogenní organismy vstupují do těla většinou při náhodném polknutí i malého množství vody.

Člověk nemá sám možnost na místě poznat, zda voda obsahuje pro člověka patogenní organismy (tzn. takové, které mají schopnost u člověka vyvolat onemocnění). Úplně bezmocný přeci jen není. Jsou místa, na kterých je výskyt těchto organismů mnohem pravděpodobnější: voda pod vyústěním (i vyčištěných) odpadních vody a vod z dešťových kanalizací a rybníky s intenzivním rybím hospodařením. Jinak se ovšem musíme spolehnout na výsledky z laboratoře. Laboratoře kromě zvláštních případů také nezjišťují přítomnost choroboplodných zárodků, ale jen přítomnost ve střevech běžně žijících bakterií. Je však prokázáno, že na místech s vyšším výskytem těchto bakterií (říkáme jim indikátory fekálního znečištění) je onemocnění způsobené viry, bakteriemi nebo prvoky mnohem pravděpodobnější.

Nekoupejte se nikdy na místech evidentně znečištěných odpadními vodami (pod výpustí i vyčištěných odpadních vod, dešťových kanalizací).

V současné době je diskutováno i možné onemocnění virem ptačí chřipky při koupání ve volné přírodě. K této problematice bylo zpracováno metodické doporučení Státního zdravotního ústavu ze kterého vyplývá, že míra rizika z rekreačního užití vody je velmi málo pravděpodobná.  Avšak z důvodu předběžné opatrnosti je vhodné při koupání ve volné přírodě zachovávat některé zásady, které jsou prevenci nejen proti ptačí chřipce, ale i proti všem výše zmíněným infekčním onemocněním:

• Nekoupat se v místech, kde byla nalezena těla uhynulých ptáků (alespoň po dobu 3 týdnů po odstranění mrtvých těl).

• Nekoupat se v místech s velkou koncentrací vodních ptáků a jejich výkalů. Vyhýbat se přímému kontaktu s ptačím trusem na břehu. V případě náhodného kontaktu se co nejdříve dobře umýt.

• Nekoupat a nebrodit se (s nechráněnou pokožkou) v místech s výrazně bahnitým dnem, kde voda má minimální nebo žádnou obměnu (tůně, chovné rybníky), jakož i v místech porostlých hustě rákosinami; totéž platí pro situace se znečištěnou vodou po záplavách, zvláště má-li člověk na kůži viditelné oděrky či jiné porušení integrity kůže.

• Nekoupat se v nádržích, rybnících či na jiných vodních plochách, kam jsou vypouštěny nečištěné odpadní vody.

• Dávat při koupání přednost místům, kde je kvalita vody pravidelně kontrolována.

• Pokud je někdo léčen na poruchu imunity, měl by se poradit se svým ošetřujícím lékařem, zda je vhodné tuto aktivitu ve volné přírodě provozovat.

• Veškerá likvidace uhynulé drůbeže či divokého ptactva může být prováděna pouze způsobem nařízeným Státní veterinární inspekcí.